Jak by mělo vypadat insektárium pro strašilky

 

          Máme na výběr asi ze tří druhů insektárií, které můžeme použít. Nejznámějším typem je insektárium skleněné. Většinou v podobě hranatého akvária, které upravíme na insektárium nebo se používají větší 3-4 litrové sklenice např. od okurek. Dalším typem je insektárium dřevěné. Kostra je ze dřeva, dno z plexiskla a stěny jsou potaženy nějakou prodyšnou, pevnou a nejlépe umělou látkou nebo jemným pletivem. Co se týká velikosti otvorů v materiálu, tak nejlepší je něco podobného jako je muší pletivo cca dírky ve velikosti 1x1 mm. Posledním typem je insektárium plastové. Používají se různé plastové nádoby všech velikostí a nebo se také používají insektária lepená z plexiskla. Většinou se používají menší plastové nádoby. Někdy se jim říká odchovky. Je to z toho důvodu, že se v nich odchovávají většinou malé a mladé nymfy strašilek. Ale není to pravidlem. Existuje mnoho malých druhů strašilek, které v těchto nádobách můžeme chovat od malinka do dospělosti.

 

          Každé insektárium je potřeba více nebo méně upravit pro potřeby druhu, který v něm budeme chovat. Týká se to hlavně vlhkostních a prostorových nároků. Dostatečné větrání je u většiny druhů samozřejmostí, ale existují druhy strašilek, které potřebují menší odvětrávání z toho důvodu, jelikož vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost. Ale pozor na plísně! Podle mého názoru se lidé většinou ze začátku dopouštějí poměrně velké chyby a to v tom, že se snaží za každou cenu do insektária dát jakýkoliv druh substrátu i když to daný druh nepotřebuje. Většinou použijí písek nebo rašelinu a nebo se také používají kombinace těchto či jiných substrátů. Lidé to dělají v dobré víře, aby insektárium vypadalo hezky a přírodně a nebo si myslí, že to ten daný druh strašilky potřebuje, ale za nějakou dobu zjistí, že je to spíš na škodu. Díky vlhkosti a poházeným strašilčím exkrementům, dochází hodně ke vzniku plísní a proto se substrát používá jen u několika druhů či rodů strašilek jako podklad. Příkladem jsou třeba Epidares nolimentangere, Pylaemenes guangxiensis nebo u druhů rodu Dares aj. Řešení je velmi prosté, co použít na dno insektária. Stačí použít papírovou kuchyňskou utěrku a nebo ubrousek. Zachytí zbylou vlhkost, strašilčí exkrementy, umožňuje velmi rychlou výměnu a zajistí čistotu v insektáriu. Proto říkám, nepoužívejte substrát za každou cenu u jakéhokoliv druhu strašilek. Přiděláte si tím pouze problémy. Použijte ho jen tehdy, je-li potřeba.

 

          Univerzální insektárium by mělo vypadat takto. Nádoba skleněná, plastová nebo dřevěná v odpovídající velikosti pro daný druh. Na dně papírová utěrka nebo ubrousek pro zachycení přebytečné vody. Sklenička s víčkem, ve kterém jsou dostatečně velké dírky pro větvičky ostružin nebo jiné potravy. Insektárium by mělo být překryté dřevěným či kovovým rámem, který je pokrytý síťovinou nebo jinou látkou s otvory v odpovídající velikosti chovaným jedincům. Tím nám vznikne víko, strašilky budou mít místo, kde se mohou zavěsit a svléknout se z kůže a také nám toto víko zajistí dostatečné větrání a výměnu vzduchu v insektáriu. Při odchovávání malých nymf je důležité jim vytvořit ty nejlepší možné přirozené podmínky odpovídající místu, ze kterého tento daný druh pochází. Správné podmínky jsou důležité pro jejich zažrání na živnou rostlinu a tím si zajistí své přežití. K tomuto nám poslouží malé plastové nádoby či chcete-li odchovky, kde se nám díky menšímu prostoru lépe podaří udržet dostatečnou vlhkost a veškeré podmínky pro přežití nymf a také máme nad nymfami větší kontrolu a přehled. Převážná většina malých nymf potřebuje dost pít a to i ty druhy, u kterých se doporučuje udržovat suché prostředí. Každá nymfa se potřebuje napít a pít v průběhu života. Postupem času, jak nymfy vyrostou, je přendáváme do větších nádob, kde budou mít více prostoru pro bezproblémové svlékání a také se trochu změní vlhkostní nároky. Toto platí pro převážnou většinu druhů strašilek, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Například u druhu Achrioptera fallax toto neplatí. Již malé nymfy po narození je potřeba přendat do velké a vzdušné nádoby (cca rozměry 50x50x50cm). Pro některé druhy je velmi důležité proudění vzduchu. Stimuluje je to k příjmu potravy. Některé ho naopak v chovech nevyžadují a přijímají potravu bez problému. Proudění vzduchu se zajistí malým ventilátorem a také insektáriem tvořeným z velké části prodyšnou látkou nebo pletivem.

 

          Další velmi důležitý faktor je místo, kam dané insektárium umístíme. Nesmí být umístěno na přímém slunci, kde by docházelo k přehřívání insektária a strašilky by mohly zahynout. A naopak nesmí být na chladném místě, kde by docházelo ke klesnutí teploty pod 15 stupňů. Vždy je důležité strašilkám zajistit optimální teplotu a ta je kolem 20-25 stupňů. Tato teplota vyhovuje všem chovaný druhům obecně. Jsou druhy, které vyžadují i teploty vyšší než 25 stupňů. Hraniční teplotou je cca 30 stupňů, kdy delší působení této teploty ve spojitosti se sníženým odvětráváním může strašilky zabít. S teplotou také souvisí vlhkost v insektáriu. Pokud je teplota v insektáriu vyšší bude také výpar vyšší. Proto u některých druhů bude nutné častější rosení. K tomuto může docházet v létě, kdy jsou někdy tropická vedra bohužel i v bytech a to nemusíme topit. Pak musíme častěji rosit, aby se strašilky mohly napít a zajistila se potřebná vlhkost v insektáriu. A také se něco podobného stává v zimě, kdy všichni topíme v domech nebo bytech a všude okolo sebe máme teplý, ale sušší vzduch než v jiných ročních obdobích, kdy se tolik netopí. Závěrem bych rád řekl, že né vždy se nám na poprvé podaří vytvořit insektárium se správnými podmínkami pro daný druh. Proto je potřeba někdy experimentovat s danými podmínkami, než se nám podaří nalézt ty správné pro chovaný druh.

 

 

Zpracoval: Jan Rybka

 

Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1