Ostružina (Rubus sp.)

 

            Tento článek jsem se rozhodl napsat, protože bych rád objasnil některé informace

týkající se obecně ostružiníku, jeho sběru a uchování doma, až k jeho nabídnutí strašilkám... co dělat v zimě, abychom měli čerstvé krmení.

            Ostružina či chcete-li ostružiník, je nejrozšířenější a nejběžnější potrava, kterou se strašilky živí. Její hlavní předností je to, že je velmi dostupná. Většina druhů je "stálezelená" a  je přístupná v zimě pod sněhem. Hlavně druhy, které se plazí po zemi či v jeji blízkosti. Pozor na jaře, kdy začínají rašit nové výhonky. Jsou pro strašilky nebezpečné, protože obsahují toxiny a tím pádem jsou pro strašilky jedovaté!! Proto je potřeba sbírat starší výhony, co nejdéle to jde, a ty čerstvé nechat vyrůst do velikosti cca 10-30 cm. Je to jen orientační a bezpečná velikost. Mohou být  větší, ale někdy i menší. Může to být ovlivněno i druhem či poddruhem ostružiníku.

            Rod ostružiník (Rubus) je velmi bohatý. Kromě druhů jsou popsány též podrody, sekce, poddruhy i kříženci (neboli hybridi, kteří vznikají vzájemným křížením druhů). Ostružiníky se velmi dobře rozmnožují vegetativně, u některých se dobře uplatňuje též pohlavní rozmnožování. Zvláštností pohlavního rozmnožování ostružiníků je apomixie (pohlavní rozmnožování, při němž nedochází k oplození vaječné - samičí pohlavní – buňky). Právě apomixie se podílí na tom, že i kříženci se stávají plodnými. Mohou tak vznikat nové druhy a poddruhy.

            Ostružiníky se obtížně určují, protože mají velkou plasticitu morfologických znaků. Tato plasticita je vyvolána ekologickými podmínkami, v nichž konkrétní jedinci rostou (vlhko – sucho, světlo – stín). Druhy a poddruhy ostružiníků se od sebe liší charakterem ostnů (tvar, velikost, množství). Společně s ostny se u některých taxonomických skupin vyskytují též chlupy, žlázky apod.. Některé druhy jsou pokryty jemnými ostny ve velkém počtu a na jiném druhu nalezneme ostny velmi podobné trnům růže a nebo na jedné rostlině nalezneme předešlých několik typů ostnů najednou. Velmi proměnlivým znakem je morfologie (vnější stavba) celého listu a jednotlivých lístků. Některé druhy mají lístky okrouhlé, jiné zase naopak protáhlé. Další odlišností je četnost listů. Existují ostružiníky s listy jednoduchými, trojčetnými, čtyřčetnými, znoženě pětičetnými, dlanitě pětičetnými, sedmičetnými a lichozpeřenými. Liší se také v pevnosti či tuhosti. Druhy, které mají listy pevnější, jsou také vhodnější  na delší uskladnění do vody. Déle vydrží jak ve vodě, tak u samotných strašilek. Stonek (prýt) je zbarvený od zelené po vínovou barvu a může, ale také nemusí být pokryt ostny. Také je odlišnost v hranatosti prýtu. Existují oblé, hranaté a žlábkované prýty. V zahrádkách se pěstují druhy, které jsou bez ostnů, a v přírodě rostou většinou druhy různě ostnité. Velikost a tloušťka stonku závisí jak na druhu, tak i na ekologických podmínkách, v nichž roste.

            K nejznámějším druhům ostružiníků patří ostružiník maliník (Rubus idaeus), ostružiník ježiník (Rubus caesius), ostružiník vzpřímený (Rubus nessensis), často udávaný souborný druh ostružiník křovitý (Rubus fruticosus agg.) a další. V přírodních podmínkách rostou i dva bylinné druhy ostružiníků, zvláště chráněný ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) – u nás jen ve vysokých polohách Krkonoš, a ostružiník skalní (Rubus saxatilis) rostoucí v listnatých nebo smíšených lesích středních poloh. V zahradách jsou jako okrasné keře pěstovány např. ostružiník ojíněný (Rubus occidentalis), ostružiník vonný (Rubus odoratus), ostružiník středozemský (Rubus ulmifolius). Pro plody jsou nejčastěji pěstovány bezostné ostružiníky (Rubus sp.), ostružiník maliník (Rubus idaeus) nebo také ostružinomalina, což je kříženec ostružiníku maliníku a pěstovaných zahradních ostružiníků.

Základem úspěšného sběru ostružin je místo, na kterém ostružiny sbíráme. Nesmí

být blízko silnice a jiného zdroje znečištění. Jsou lepší taková místa, kde ostružiny

rostou rovnoměrně a ne nahuštěně na sobě. Na místech, kde ostružiny rostou

rovnoměrně, najdeme ostružiny kvalitnější a bohatě olistěné než na místech, kde tvoří hustý porost, ale záleží také na druhu. Hustě zarostlá místa využijeme v zimě, kdy velká hustota ostružin na daném místě pomůže k jejich částečné izolaci proti mrazu. V listnatých či smíšených lesích pomáhá k ochraně ostružin spadané listí. Také dostatečná vrstva sněhu pomáhá k lepší izolaci a přečkání zimy v zeleném stavu. Pro ostružiny jsou nejhorší holomrazy, které velmi urychlí opad a ztrátu jejich listů. Dojde ke zabarvení listů do vínova a potom postupně tmavnou až hnědnou. Pokud jsou ostružiny přes zimu velmi dobře chráněné, např. dostatečnou vrstvou sněhu, tak přečkají zelené až do jara, kdy postupně začnou listy odumírat a odpadat. Kromě ztráty listů na jaře dochází hlavně k rašení nových větviček a nových šlahounů ostružiníků.

            Místo, kde ostružiny sbíráme, je pro nás velmi důležité nejen od jara do podzimu, ale hlavně v zimě. Další důležitou věcí je mít více míst, kde ostružiny můžeme sbírat. Není dobré mít jen jedno nebo dvě místa. Čím více, tím lépe. Může se nám to velmi hodit například v zimě díky přístupnosti nebo naopak nepřístupnosti daných míst v určitém ročním období. Když víme, kam na ně, tak máme z poloviny vyhráno. Pak už jen odhrábnout sníh a můžeme stříhat. Přes zimu musíme snížit nároky na kvalitu ostružin. Jsme rádi, když nalezneme jakékoliv. Ale od jara do podzimu je dobré sbírat kvalitnější potravu, protože čím kvalitnější potravu si nasbíráme, tím nám vydrží déle.

            Je dobré si přinést z lesa větší množství šlahounů a uložit je do čistého kbelíku se studenou vodou a dát je do sklepa. Pokud nemrzne, můžeme je nechat venku. Hlavní je, abychom kbelík s vodou, pokud možno, umístili na nějaké chladné místo, kde nám potrava déle vydrží. Nedoporučuji skladování v místnosti, kde je teplota 20 °C a více. Vždy se snažte najít nejchladnější možné místo, kde ostružiny skladovat.  Ale nesmí tam zase mrznout. Vzniklý led by ostružiny poškodil. Před umístěním ostružin  do kbelíku s vodou  je dobré jim odstříhnout nebo ulomit spodní 2-3 listy, aby nebyly ponořené ve vodě. Docházelo by totiž k zahnívání ponořených listů ostružiny, což by mohlo znehodnotit celou větvičku či celou naši zásobu v kbelíku. Dobře uskladněné a takto upravené ostružiny nám vydrží i 2-3 týdny. Ušetří nám to čas a nebudeme muset chodit tak často do lesa, když je budeme potřebovat. Jen tehdy, když dojdou. Je dobré jim jednou za 7-14 dní vyměnit vodu, pokud je do této doby nespotřebujeme. Tím prodloužíme jejich trvanlivost, která se dá  také prodloužit přidáním malého množství cukru do vody (cca 1 lžíce na litr). Potom už jen vezmeme šlahoun a dáme do skleničky s proděravělým víčkem, kterou umístíme do insektária ke strašilkám.

            Doufám, že Vám tento článek pomohl získat užitečné informace a že jste se také dozvěděli alespoň základní informace o rostlině, kterou převážná většina chovatelů strašilek krmí své zajímavé potvůrky. 

 

Zpracoval: Jan Rybka

Odborná kontrola: RNDr. Romana Prausová, Ph.D.





Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1 Plant 1